Pokračovaní článku zde ...
4. POČÁTEK VÝROBY SKLA A JEJÍ HISTORIE
Od dávných věků se v bižuterním průmyslu používá nejznámější surovina, sklo. Je doslova předurčeno k výrobě dekorativních předmětů, skleněných polotovarů (skleněné korálky, kameny) a bižuterie, ale i k napodobování přírodních materiálů, jako jsou perly, korál, jantar a další.
Sklo vznikalo postupně v době bronzové během 5. a 4. tisíciletí př. n. l. jako vedlejší produkt keramické výroby. Přímým předchůdcem skla byly sklovité glazury, které pokrývaly keramické šperky a nádoby. Prvenství ve výrobě skla patří východnímu Středomoří a nikoliv Egyptu, jak se dlouho předpokládalo. Zpočátku bylo sklo velmi nečisté a bylo používáno na výrobu ozdob (tyčinky, kuličky). Obsahovalo oxid křemičitý, vápník a sodík, jednalo se tedy o vápenato - sodné sklo. Nálezy takovýchto korálků se v Sýrii datují již do 5. tisíciletí, zatímco v Egyptě je jejich výskyt doložen až kolem poloviny 4. tisíciletí.
Historie výroby skla sahá daleko do minulosti do doby antické, kdy se sklo lisovalo v severní Africe a na Blízkém východě ve vícedílných formách. V novověku se výroba skla nacházela i ve slavných Benátkách. O nejstarší středověké huti u nás je první zmínka z roku 1250. V 16. století se začíná v Jizerských horách rozvíjet sklářství a s ním první sklářské rody. Díky vhodným přírodním podmínkám jako je zásoba dřeva a křemene, suroviny pro zajištění výrobního procesu vznikají hutě v centrech Mšeně a Bedřichově. V 18. století se dále rozvíjí sklářství a dělí se na hutě a zušlechťovny, vznikají tak umělecké profese jako rytci, brusiči či malíři.
V každém jednotlivém regionu Jizerských hor se usadila konkrétní činnost sklářského průmyslu:
· Zásada, od 17. století jedna z nejzámožnějších vesnic. Za první republiky se nazývala „Malá Paříž“. Proslavila se čilým obchodem se skleněnými předměty a posléze různými způsoby zpracování perlí a ozdobných předmětů.
· Železný Brod je nazýván kolébkou českého uměleckého skla. Vyrostlo zde mnoho sklářských výtvarníků, jejichž skleněná umělecká díla najdete v galeriích a muzeích po celém světě.
· Desná, své jméno má podle příjmení rodiny hraběte Desfoura, do jehož panství vesnice patřila. Proslavila se sklářskými hutěmi, které zde kdy vznikaly. Huť na výrobu skla zde sídlí dodnes.
· Lučany, mlýny pohánějící vodu z Lužické Nisy napomohly rozběhnout mnoho brusíren. V roce 1837 bylo zaevidováno 113 brusíren, 25 malířů skla, 16 mačkářů a 11 obchodníků.
Sklářský um se v těchto obcích dochoval dodnes. V Zásadě sídlí závod na zušlechťování skleněných perliček, v Železném Brodě se vyrábějí skleněné perly, v Desné skleněné trubičky a z nich následovně perličky, v Lučanech mačkárenské tyče. Není náhodou, že všechny provozovny jsou dnes součástí největšího českého výrobce skla, skleněných polotovarů, dekorativních předmětů a bižuterie – společnosti Jablonex Group.
Vývoj sklářství probíhal v prvních třech stoletích naší doby ve východní a západní části Středomoří zcela analogicky a jen málokteré typy skla můžeme prohlásit za příznačné pro určitou oblast. Migrace sklářů ustávají a výroba západní se začíná odlišovat od východní především ve tvarech,
které vznikly až ve 4. století. Důležitou podmínkou pro výrobu skla ve středověku byl dostatek dřeva, vody a suroviny k výrobě skla - křemičitého písku. Všechny tyto podmínky velmi dobře splňovaly pohraniční oblasti Čech - Krušné hory, Jizerské hory, Orlické hory a Šumava. Proto se do těchto oblastí začaly stěhovat sklářské rodiny. Až do konce 13. století bylo sklo vzácné. Později jeho výroba značně stoupla, vznikaly různé tvary a barevná skla. Ve 14. století se objevují první vyšší číše s plastickými nálepy. Za vlády císaře a krále Karla IV. se začaly dávat do oken kostelů barevné vitráže. Středověcí skláři byli nejenom skvělými řemeslníky, ale také vynikajícími návrháři a výtvarníky. Proto sklářští mistři byli lidi svobodní, bez poddanských závazků k majiteli. Od roku 1497 byli přijímáni mezi rytíře a za vlády císaře Rudolfa II. dokonce mohli získat šlechtický titul. Podmínky pro výrobu skla v Čechách byly velmi dobré, proto se skláři dostali do situace přebytku svých výrobků na domácím území. Měli možnost výrobu snížit, nebo vyrobené zboží vyvážet do sousedních zemí.
Technologie výroby skla je proces velmi náročný. Kromě znalostí vyžaduje také zručnost a cit. Existují specializované školy, které vybaví budoucí skláře potřebnými znalostmi, ty však nikdy nenahradí zkušenosti předávané mezi skláři z generace na generaci. Je obdivuhodné, že kraj Jablonecka žije již několik století tímto krásným řemeslem a snad bude i nadále věrný této tradici.
Sklo je homogenní amorfní, tuhý materiál. Vyrábí se z viskózní skloviny roztavené ve sklářské peci. Materiál se rychle zchladí a nemá dost času na zformování regulérní krystalové mřížky. Výsledná tuhá látka je amorfní (beztvará), s konchoidální strukturou.
Čisté sklo je transparentní, relativně pevný materiál, odolný proti opotřebení, v podstatě inertní a biologicky neaktivní. Může být formováno do všech existujících tvarů. Tyto žádané vlastnosti jej předurčují k velkému množství použití ve většině oborů lidské činnosti. Sklo je však velmi křehké a rozbíjí se na ostré střepy. Tyto vlastnosti mohou být modifikovány nebo i úplně změněny přidáním jiných sloučenin nebo tepelným zpracováním.
K získání základního polotovaru pro výrobu skleněných perlí a perliček je potřebná skleněná tyč. Základ tvoří základní sklářské suroviny, ze kterých sklo utavíme, tedy soda, potaš, vápenec, borax a sklářský písek. Nejzákladnější surovinou je sklářský písek, kterého je ve skle podíl 65 – 75 %, oxid křemičitý je obsažen v křemeni nebo křemičitém písku, ze kterého se vyrábí. Křemen má teplotu tání kolem 2000 °C, proto se při výrobě přidávají alkalické látky (soda a potaš), které tuto teplotu výrazně snižují, které snižují teplotu tání na asi 1000 °C. Protože alkálie snižují odolnost skla vůči vodě, což je obvykle nežádoucí, přidává se také oxid vápenatý, který tuto odolnost zlepšuje. Aby sklo neobsahovalo žádné vady, přidávají se do směsi další tavidla (snižují teplotu tavení), čeřiva (látky, které odstraňují bublinky ze skla při
tavení), kaliva (vytvářejí polosyté a syté sklo), sklářské střepy, barviva a odbarviva (pro vzhled čistého křišťálu).
Při výrobě skla může dojít k vadám, jako jsou: bublinky, příčinou může být špatná kvalita písku (odstraňují se tak, že se vytvoří větší bublinky, které ze skloviny prudce unikají i s malými, původními); kaménky, můžou způsobovat praskání výrobků ze skla a poslední vadou jsou šmouhy, které jsou optickou vadou skla, jednoduše nestejné zbarvení skloviny.
Jedna z nejobvyklejších charakteristik obyčejného skla je, že je transparentní (průhledné) pro viditelné světlo. Obyčejné sklo nepropouští světlo o vlnové délce nižší než 400 nm, též známé jak ultrafialové světlo nebo UV (UltraViolet), protože obsahuje příměsi, například sodu (uhličitan sodný).
Sklo vyrobené pouze z čistého kysličníku křemičitého SiO2 (křemene) se nazývá křemenné sklo. Oproti běžným sklům má některé odlišné vlastnosti. Neabsorbuje ultrafialové záření a má velmi vysokou teplotu tání (kolem 1650°C). Proto je užíváno tam, kde jsou tyto vlastnosti požadovány. Například pro baňky halogenových žárovek, které pracují při vysokých teplotách, nebo různé součásti ultrafialových světelných zdrojů. Křemenné sklo se díky své vysoké teplotě tání daleko hůře vyrábí a výroba spotřebuje více energie, proto je výrazně dražší než běžné sklo příměsové.
Křemenné sklo může být vyrobeno natolik čisté, že stovky kilometrů skla jsou transparentní na infračervených vlnových délkách, čehož se používá v optických vláknech. Výroba takto ultračistého skla je podobná přípravě ultračistých materiálů pro výrobu polovodičových součástek.
Korálky se vyrábějí z různých druhů skleněných tyčí. Jedná se o tyče mačkárenské, které jsou silné 18 – 32 mm v průměru a dlouhé až 120 cm. Vyrábí se tažením ručním nebo strojovým. Tyto tyče se používaj&i
na mačkání perel lidově zvaných „mačkanice“. Perličkové trubičky jsou oproti tomu tenké, 8 – 15 mm, 600 – 800 mm dlouhé, z nichž se vyrábí skleněné perličky. Posledním druhem jsou lampové tyčinky, které se podobají perličkovým trubičkám. Jsou ale určeny pro ruční výrobu skleněných polotovarů u kahanu. Vyrábí se z nich lampové perly, též ručně vinuté perly a skleněné figurky.
Díky strojovému zpracování vznikla masová výroba, jejímž výsledkem byla větší dostupnost tohoto zboží pro všechny společenské vrstvy.
SKLÁŘSKÉ ŠKOLY:
Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Valašské Meziříčí, http://www.sklarskaskola.cz/ Střední průmyslová škola keramická a sklářská v Karlových Varech, http://www.spskkv.cz/ Vyšší odborná škola sklářská a Střední škola, Nový Bor, http://www.glassschool.cz/cs/ Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově, http://supss.aceit.cz/ Střední umělecko průmyslová škola sklářská v Železném Brodě, http://3d-grafika.deni.cz/supss.htm Sklářská škola Krásno nad Bečvou, http://www.supss.cz/zakladni_informace.php
4.1 NAVÍJENÍ PEREL A POMŮCKY NA JEJICH TVAROVÁNÍ
Perly se navíjejí na tombakový nebo ocelový drát. Aby se hotové korálky mohly z drátu stáhnout, musí se drát nejprve namočit do hlinky (rozmíchaný kaolin s vodou, někdy se přidává mastek). Dále se drát nahřeje v plameni sklářského kahanu (cca 800 stupňů Celsia podle druhu skla), když je prohřátý, může se navíjet ze skleněné tyčinky.
K tvarování perel se používá mnoho různých nástrojů.
Ty leží na pracovním stole a k dosažení potřebného tvaru
je zapotřebí několikrát změnit nástroj.
Asi nejvíce používanou pomůckou je placák, kterým se docílí
plochý tvar tak, že se navinutá perla rozmáčkne na ploše trojhranu.
Plochá perla se dozdobuje různými technikami.
Dalším nepostradatelným pomocníkem jsou sklářské nůžky.
Díky těmto nůžkám se (většinou) ploché tvary nejrůzněji nastřihávají, což dodá už tak hezkému sklu, ještě více originální vzhled.
Záleží jen na fantazii a umu skláře.
Pinzetou se při navíjení vytahují vady ze skla
(velké bubliny, nalepená hlinka, šlíry). Také se používají
k dotvarování perel.
V mačkárenských kleštích se získá tvar takový, kterého by se nedosáhlo ručním tvarováním. Každé kleště mají svojí předformu, která dovolí navinout tolik skla, aby se následně v kleštích rozmáčkl správný tvar perly.
SKLENĚNÉ KORÁLKY Jsou jedním z nejčastějších materiálů, z něhož se korálky a perličky zhotovují. Korálky skleněné jsou ručně vinuté, tažené, foukané a tavené z mnoho částí dohromady. Skleněná hmota je pak také různě barvena a zdobena broušením, leptáním, rytím, zlacením či další ruční malbou.
4.2 MAČKANÉ PERLY A KORÁLKY
Skelněné mačkané perly, v odborné hantýrce nazývané mačkanice a lidově mačkané korálky, jsou jedním z nejstarších perlových druhů. Dnes se vyrábějí v masovém měřítku, které u jiných perlových druhů nemá obdoby. Absolutní bezkonkurenčnost spočívá v sortimentní šíři a variabilitě barevných odstínů, velikostí a nejrůznějších tvarů. Vedle nejznámějších a nejdostupnějších, jako jsou kuličky, soudky, olivy, penízky, hrušky a slzy, existují neustále se vzorující další nové tvary, které se odborně nazývají „fantazie“. Ostatně při vzorování tvarů je třeba reagovat na požadavky ze světa módy a sortiment neustále doplňovat o horké novinky.
Primitivní kusovou výrobou se lidé zabývali již před několika tisíci lety ve středověkém Egyptě. V Čechách je tento proces mačkání skla znám až od 18. století, kdy své zkušenosti přivezli z italských Benátek čeští obchodníci, kteří výrobní proces osobně znali. Výroba skleněných mačkaných korálků vytvořila na severu Čech základy bižuterního průmyslu. Sklo se zpracovávalo na Jablonecku, Zásadsku a Železnobrodsku v malých domácích dílnách. Muži mačkali, ženy korálky třídily a navlékaly. Jizerské hory jsou ještě dnes posety bývalými mačkárnami, malými domky se zvláštními vysokými komíny, tzv. driketami.
Vyrábějí se ze skleněných mačkárenských tyčí, které se lisují pomocí forem zvané kaplíky. Součástí kaplíku je sklářská jehla, díky které se v odmáčknuté perle při procesu tzv. „píchání“, vytvoří dírka. Zpočátku byly formy používány jako hliněné destičky, později kovové formy v dřevěných kleštích a nakonec celokovové klešťové formy. Proces probíhá z nahřátých hutních polotovarů v mačkárnách. Po odmáčknutí se perly zbavují přelisků a poté omílají v dřevěných sudech. Rumplování = omílání v dřevěných sudech ze směsí vody, křemičitého písku a leštiva, případně povrchově dekorují nebo brousí. Tím vzniká konečná podoba mačkaných perel pro prodej nebo ještě k dalšímu zušlechtění.
Dnes existují 3 druhy mačkání:
· ruční, vše od nahřívání tyčí po stisk čelistí mačkacích kleští obstarává sklář,
· strojní, sklář nahřívá tyče, samotné mačkání však zajišťuje strojní mačkadlo,
· automatizované, na mačkacích automatech, které zajišťují současně ohřev surovin i její mačkání do forem.
4.3 BROUŠENÉ KORÁLKY A PERLIČKY
Specifická skupina skleněných bižuterních perel opatřené mechanicky broušenými facetami. Jsou charakteristické rozmanitou škálou tvarů a barev i výbrusů.
Původně se vyráběly ručním broušením z mačkaného polotovaru. Počátkem 20. století se broušené perly rozdělily na dvě velké skupiny: perly strojně broušené a mechanicky leštěné – tzv. cínovky, broušené perly, které jsou leštěné tepelně – tzv. ohňovky. Strojní zařízení pro výbrus ohňovek je výrazně jednodušší než u cínovek. Výroba ohňovek byla a je pro český bižuterní průmysl poměrně specifická.
Cínovky, strojně broušené perly, MC perly neboli cínové perly či cínovky jsou mezistupněm mezi kameny a perlami. Názvosloví, vlastnosti a technologie výroby je řadí do skupiny kamenů, jejich tvar a dírka je naopak posouvá do široké rodiny perel. Cínové perly jsou vlastně sestry drahokamů. Název cínovky je podle kysličníku cíničitého, který je potřebný pro jemný výbrus povrchu, aby korálky dostaly po přeleštění brilantní lesk. Proto se pro tento druh broušených korálků vžil název cínovky, v angličtině Tin Cut, používaný ve sklářském a bižuterním průmyslu dodnes. Strojně broušené perly se vyrábějí technologií, která je totožná s technologií používanou při výrobě broušených kamenů. Vznikají z mačkaných skleněných polotovarů, které se vyrábějí ve sklářských ocelových formách. Po oleštění jsou strojně vybroušeny na brusech z přírodního pískovce nebo syntetického korundu. Poté se strojně leští do vysokého lesku a zároveň nesmí být porušeny hrany jednotlivých faset. Broušení i leštění je prováděno na přesných a technicky velmi složitých strojích, zvaných brusírenské sestavy nebo brusírenská složení. Za pomocí těchto strojů je dosahováno vysoké geometrické přesnosti. Mačkaní i broušení jsou nejdůležitějšími technologickými kroky, které se skládají z několika fází – orientace, nabírání, tmelení a třídění. Výsledkem je kvalita, která v kategorii skleněných perel nemá srovnání. Tvarový a výbrusový sortiment cínovek je nepřeberný. Nejznámějším tvarem jsou tzv. sluníčka, ale jsou i rondelky, padáčky, dropsy, hrušky, slzy a několik dalších tvarů. Nejběžnější výbrus je výbrus diamantový. Specifické jsou také různé druhy dírek: bezdírkové, čtyřdírkové, půldírkové či třičtvrtědírkové. Barevný sortiment zahrnuje blýskavé transparentní barvy: křišťál, topas, ametyst, safír, šedá, peridot, esmerald, akvamarín, rozalín, zlatá růže dále syté barvy, barevné opály a křída. Povrch cínovek se ještě zušlechťuje pro dosažení výrazných optických efektů a podtržení jejich lesku a to nejrůznějšími technologiemi: matování, irisování, listrování, vakuové pokovy, lazurování, pokovování drahými kovy (zlatem či platinou), glazurami, barevným zatíráním, barevným smáčením a nástřiky i různými průtahy v dírkách. Odolnost cínovek se blíží k odolnosti skla, je ale chráněn proti působení nejrůznějších vnějších vlivů jako je třeba mechanický otěr, sluneční záření, chemikálie či lidský pot (perly tedy vydrží opakovaná praní, působení světla, parfémů či potu a prachu).
4.4 FOUKANÉ KORÁLKY A PERLIČKY
Foukané perly jsou lehké, duté, tenkostěnné perly rozmanitých tvarů, vyráběné foukáním nad kahanem (lampou) z různobarevných trubiček. Zpočátku se tvarovaly z volné ruky, později se foukalo do jednotlivých dřevěných nebo kovových formiček. V dalších letech se objevila vícedílná forma na foukané perly a foukací strojek, který nahradil ústní vyfukování. Nový výrobní postup byl rychlejší a zdravější. Dnes se v praxi používají formy až na šedesát perel. Vyrábí se takto například foukané vánoční ozdoby. Hotové perly se dále zušlechťují vnitřním nebo vnějším pokovováním. Nejrozsáhlejší operací je vnitřní stříbření – vytváření zrcadlového efektu pomocí stříbřícího roztoku.
4.5 VINUTÉ, LAMPOVÉ PERLIČKY A KORÁLKY
V odborné hantýrce se jim říká „lampovky“ nebo „lampa“ podle výroby v minulosti podomácku, u stolu u lampy. Dříve se na Jablonecku používal také název „vyklované perly“ od německého slova wickeln = vinout. V angličtině se kromě „Lamp Beads“ nebo „Lampwork Beads“ používá taky „Venetian Beads“, protože se jako první tyto perly vyráběly pouze v Itálii – Muranu. Lampovky jsou unikátem v rodině skleněných perel. Jako jediné se vyrábějí výlučně ručním zpracováním skla, čímž se každý kus stává originálem. To z nich činí luxusní unikáty, které vyžadují odbornou kvalifikaci a nadání skláře. Jen ten je schopen proměnit lampovou tyčinku v opravdové umělecké dílo. Náročnost na zpracování a nápaditý design je důvodem vyšší cenové roviny.
Základní polotovar pro jejich výrobu jsou lampové tyčinky, speciální skleněné tyčinky z olovnatého nebo sodo - draselného skla o délce 50 - 75 mm a průměru 7 - 12 mm. Škála barev zahrnuje skupinu bezbarevných, čirých barevných, opálových, alabastrových i sytých odstínů. Při vinutí se postupuje takto: drát se namočí v hlince (kašovitá směs kaolinu s vodou), aby perly na drát nepřilnuly a po vychladnutí se lépe stahovaly. Skleněná tyčinka i drát se nahřejí nad plamenem (nenahřátá může prasknout), poté se začne točit drátem i tyčinkou. Když je navinuté dostatečné množství skla, otočí se jím v kovové formě, aby měla perla požadovanou velikost a výsledný tvar. Hotové výrobky se nechají vychladnout a následovně se namočí do vody, kde se kaolin rozmočí a perla se může stáhnout z drátu dolů. Úprava povrchu vinutých perel v ohni je opálení, pro vysoký lesk a hladkost povrchu. Existuje mnoho zdobných technik, jako je dekorování skleněnou drtí (smáčení), nití (tzv. „dvouflekačky“, typické české lampovky zdobené drobnými kytičkami), tyčinkou, mozaikou nebo perličkami ale i stříbrné a zlaté fólie, na povrchu i uvnitř perel. Používá se i zatavení mozaiky (nasekané rokajové trubičky zatavené v perle), či přetahy různými druhy skel. Zajímavé je i smáčení ve skleněné drti a méně časté matování.
4.6 SEKANÉ KORÁLKY A PERLIČKY
Drobná tělíska kulovitého nebo válcovitého tvaru se středovou dírkou, délka se rovná průměru. Jednotlivé druhý se liší technologií a vzhledem. Nejznámější druh jsou rokajové perly, za tepla kulacené ve směsi mletého dolomitu a křemičitých přísad. Po kulacení následuje praní a poté třídění podle velikosti. Nejstarší ruční způsob broušení perliček bylo tzv. na motačku, později nahrazeno broušením na tzv. kostky. Vzhledem k fyzické náročnosti byly postupně vytlačeny šlapací brusy a nahradily je brusy poháněnými vodou. Nejvýznamnější skupinu sekaných perel tvoří hutní perličky zušlechťované četnými povrchovými úpravami jako jsou dvoukrátky (dvakrát broušené), tříkrátky (třikrát broušené), čípky, podsek či rovné válečky (pipes, kolečka, tubes) leštěné v ohni a dále rafinované. Specialitou pro zhotovování nášivek jsou druhy macco, coulants a charlotky. Rokail Odborný název pocházející z italštiny je rokajl. Čeština má pro ně ještě mnoho dalších názvů: šmelc, sekané perličky či korálky, dvoukrátky, tříkrátky, šarlotky. V němčině jsou to Bissel, což znamená kousky, kousíčky. Ruština to má jednoduché: je to biser, větší perličky jsou businy. Tato pojmenování časem zestárla, a proto se v němčině objevily názvy jako Sprengperlen, Schmelzperlen, Hackperlen (sekané), Strickperlen (na pletení), Stickperlen (k vyšívání). Angličané měli výstižné pojmenování jako seed beads, což znamená semínkové perličky a bugle beat, což jsou podélné čípky. Na italských a francouzských vzorkovnicích se objevují názvy: Charlottes, Margaretini, Rocailles, Tailées, Tosca, Macca. V Egyptě, kolébce skla, je nosili významní muži a ženy. V období Staré říše se sekané korálky objevují v mnohořadých náhrdelnících, které napodobují paprsky boha slunce Ra, nebo v kombinaci s většími keramickými kulatými perličkami a posvátným broukem skarabem. Obal některých mumií býval opatřen síťovým návlekem z perliček. Egyptské perličky nebyly průhledné, tavily se z frity a tehdejší skláři ještě neznali čeření. Oblíbené barvy byly modrá, korálová červeň a všechny odstíny okrové.
Ve středověku patřila jejich výroba k bedlivě střeženým tajemstvím Benátčanů, kteří se stali dědici antických římských sklářů. Uměli je vyrobit ve velkých množstvích a v nedostižné jemnosti. Měl je s sebou na své cestě ke Kublajchánovi i Marco Polo.
Po objevení Ameriky vytlačily drobné pestré perličky ve výšivkách Indiánů dikobrazí ostny. Evropští kolonisté je s úspěchem použili nejen v Americe jako objekt pro výměnný obchod, ale i v Africe, kde se za určitý druh perliček kupovalo dokonce živé zboží - otroci.
V Africe jimi pošívali čapky mužů i bederní zástěrky žen, navlékali do diskovitých náhrdelníků, zdobili trůny náčelníků i rituální masky, obšívali kalebasy z dýní, které používali jako relikviář pro lebky. Někde dokonce perličkové psaníčko nahradilo dopis jen výběrem těch správných dohodnutých barev.
Od počátku 19. století se v Evropě používaly zejména pro zdobení oděvů na lemy šatů, do punčoch, dětských čepečků, na šněrovačkách a čepcích lidových krojů. Biedermeierovský květinový ornament zdobil sklenice, pouzdra, záložky, šle a vesty. Rámy pravoslavných ikon i katolických svatých obrázků, záložky do knih, krabičky, stovky kabelek a tabatěrky byly zdobeny perličkami. Ve Francii byly módní nikdy nevadnoucí veliké věnce z rokajlových květin (jeden je vystaven v Železnobrodském národopisném muzeu).
Augustin Breit, původně pouhý sklář, odešel z Janova do Krkonoš a stal se huťmistrem. Synové ho v podnikání následovali. Rokajl se zpracovával v brusírně v Horních Lučanech, sekání obstarávali domácí dělníci. Výnosná, ale neefektivní práce, protože nejzručnější dělník nasekal 0,5 až 1 kg stéblin denně. V Benátkách znali strojní sekání již okolo roku 1840. Teprve roku 1888 zavedl sekací stroje u nás Josef Riedel, ale jeho stroje nedosahovaly kvality ručního sekání. Breitův dílovedoucí Kaulfuss, který prý po jistou dobu pobýval v Benátkách, vymyslil nebo okopíroval konstrukci, která je funkční dodnes. Jeden stroj nahradil práci asi 100 dělníků. Stovky sklářů, zejména ze Zásady a okolí, zůstaly v lednu roku 1890 bez práce a jejich rodinám hrozil hlad.
Němečtí a čeští skláři táhli přes Huť a Dolní Černou Studnici do Nové Vsi, kde vyplenili sklad Wankovy brusírny, kde nenašli stroje , ale strojně sekané bůstky od Breita. Až do večera pak obléhali brusírnu v Lučanech, vyjednávání s Breitem nemělo úspěch. Mráz, alkohol a rozhořčení vykonaly své: dav napadl četníky a ti krutě zasáhli. Jeden sklář zemřel po bodnutí bajonetem, druhý byl zastřelen. Brusírna skrývala mimo stroje i velké zásoby zboží: stroje byly rozbity a lučanské ulice pokryly perličky. Lučanská mela se dostala do novin v celém Rakousko-Uhersku, byla podnětem k založení Odborového svazu sklářských dělníků.
Sklárna zůstala v rukou Breitů až do roku 1945, kdy byla znárodněna. Alfred a Ludwig Breitové byli vysídleni, postavili si novou perlovku ve Schwäbisch Gmündu v západním Německu. Jejich potomek Klaus Breit (*1926) rozšířil výrobní sortiment i na lisované stolní a ozdobné sklo.
Lučanská i desenská perlovka pracují dosud. Rokajlové perličky jsou oblíbené zejména ve Spojených státech. Exportuje je jako dříve Jablonex, který má zastoupení v mnoha státech světa. V Zásadě se perličky upravují a vydávají do domácí práce k návleku. Naučili se je vyrábět v Japonsku, Indii a Číně. Podniková prodejna je rájem pro zahraniční i české turisty a pro drobné obchodníky.
Velká poptávka po tomto druhu perliček přesvědčila i české skláře, kteří dováželi z Benátek pro výrobu rokajlu stébliny, rafiky a duté čípky, které se dále v Jizerských horách zpracovávaly (sekali, leštili v ohni nebo omíláním ve vodě, nebo ještě brousili plošky, navlékali do svazků a exportovali). Rozvoj výroby poskytl obživu tisícům lidí.
5. BIŽUTERIE V DNEŠNÍ DOBĚ
5.1 JABLONEC NAD NISOU Dnes trh s jabloneckou bižuterií ovládají tyto firmy: Jablonex Group a. s. a Precioza a.s.
JABLONEX GROUP A.S.
Ekonomický krach Jablonexu je podmíněn ukončením masového exportu do bývalého SSSR a dalšími velkými ztrátami změnou kurzu vůči dolaru a euru. V roce 2002 byl dolar za cca 35 Kč, kurzy stále klesaly, zatím co se v Čechách stále zvyšovaly mzdy a sloupaly ceny energií, a tím i skla. Euro se chovalo obdobně, a to byl konec velkých obchodů. Navíc podnikaví Češi začali obchodovat s východem, zejména Čínou, prodávali technologie a zaváděli tam výrobu. Zruční pracovníci z východu se učili rychle a stále zlepšovali svoji kvalitu. České výrobky se staly velice drahé a neprodejné. Jablonex Group a. s. byla založena v roce 2005 složením těchto společností a firem Ornela a.s., Bižuterie Česká mincovna, Jablonex, Železnobrodské sklo, Bijou Terra, Titania, Bijou Service a Bohemian Jewelery. Spojením těchto firem vzniklo uskupení s více než 2 500 zaměstnanci a s obratem cca 2 miliardy korun. Hlavní cíl Jablonex Group a.s. definuje jako rozvoj tradice sklářské a bižuterní výroby a hlavně snahu stát se nejvýznamnějším světovým dodavatelem kvalitních skleněných polotovarů a módní bižuterie. Dnes je Jablonex Group a.s. členěn takto:
· Divize Sklo - výroba širokého sortimentu skleněného zboží, polotovarů a surovin, převážně pro bižuterní výrobu.
· Divize Perle - výroba skleněných bižuterních polotovarů, vánočních ozdob a umělých květin
· Divize Bižuterie - výroba bižuterních a galanterních komponentů, dále je v nabídce šatonová řetězovina, svěšovací díly, řetízky, rondelky, šatonové kuličky a filigrány
· Divize Česká mincovna - výhradní dodavatel veškerých oběžných mincí České republiky
Jablonex Group a.s. má dnes obchodní zastoupení po celém světě.
PRECIOSA A.S.
Preciosa je předním světovým producentem broušeného křišťálu a soustředí se především na výrobu strojně broušených šatonů, perel a jiných bižuterních kamenů špičkové kvality v širokém sortimentu tvarů, velikostí a barev. 35
Sídlo firmy je v Jablonci nad Nisou v severních Čechách. V Kamenickém Šenově vyrábí Preciosa křišťálové ověskové lustry i současná dekorativní svítidla. Pro nejrůznější reprezentativní budovy, jako jsou například divadla, hotely a luxusní paláce, dodává osvětlení na zakázku. Tradice výroby lustrů se zde datuje už od roku 1724.
Preciosa vyrábí ve svých sklářských hutích křišťálové sklo nejvyšší kvality. Neustále zdokonalovaná technologie broušení a leštění umožňuje podtrhnout mimořádné optické vlastnosti křišťálu. Vysoká brilance a duhový třpyt perfektně vyleštěných faset jsou charakteristickým znakem všech výrobků z Preciosy.
PRECIOSA brilantní volba - křišťál PRECIOSA. V severních Čechách na Turnovsku a postupně i na Jablonecku se už v 16. a 17. století brousily drahokamy a polodrahokamy nalezené na Kozákově, na Ještědském hřebenu i v Jizerských horách.
Do Čech bylo z Benátek přineseno tajemství tavby skleněné kompozice - první náhrady za přírodní kameny. Na začátku 18. století již existovalo v Turnově "Bratrstvo kunstu štajšnajdrovského", sdružující výrobce broušených skleněných kamenů.
Na konci 18. století se i do severních Čech rozšířila výroba a broušení olovnatého křišťálu, který zavedl vídeňský klenotník Joseph Strasser. Ruční práci postupně začala nahrazovat technika strojního broušení bižuterních kamenů - v severních Čechách byla známa již na konci 19. století a rozšířila se významně na počátku století dvacátého.
Značka Preciosa byla poprvé v Čechách zaregistrována v roce 1915. Za oficiální datum vzniku firmy Preciosa je pokládán 10. duben 1948. Po druhé světové válce došlo ke spojení několika menších továren a provozů v Jablonci nad Nisou a jeho okolí.
Preciosa se díky své univerzálnosti, široké výzkumné základně i větším technickým možnostem stala v průběhu let klíčovým dodavatelem světového bižuterního průmyslu, tehdy ovšem ještě prostřednictvím státních podniků zahraničního obchodu.
Začátkem 90. let 20. století se po "sametové revoluci" dosud státní podnik dostal zpět do soukromých rukou a byl zahájen vlastní zahraniční obchod zacílený na vybudování celosvětové distribuční sítě. Portfolio výroby se postupně doplnilo o další obory s jasným plánem: Stát se celosvětovou kvalitativní špičkou v oboru zpracování křišťálového skla a dlouhodobě prosperujícím podnikem.
Silná firma celosvětové působnosti se zastoupením na všech významných trzích zachovává pečlivě vše, co dostala do vínku od svých předchůdců, tradici, dovednost, kvalitu, spolehlivost a novátorství. Svou budoucnost ale staví na efektivním využití nejmodernějších technologií a vědeckých poznatků ve všech oborech.
V současnosti Preciosa ovládá asi třetinu trhu se strojně broušenými skleněnými kameny. Největším konkurentem je rakouský gigant Swarovski (cca 40 % trhu). Zbytek si rozdělili noví výrobci z Číny a Blízkého východu. Tito noví výrobci jsou silnou konkurencí, neboť díky levné pracovní síle mohou nasadit velmi agresivní cenovou politiku.
Dnes se Preciosa člení na tyto podniky:
· Preciosa a.s. - výroba křišťálových komponentů, šperkových kamenů, lustrových ověsů,
· Preciosa - Lustry a.s. - výroba historických lustrů, bytových svítidel, realizace osvětlení interiérů na zakázku,
· Preciosa s.r.o. - specializace na výrobu bižuterie, broušených figurek a dalších doplňků a dárků z křišťálu.
Preciosa v datech: 1948 - založení národního podniku Preciosa, 1953 - zánik podniku, převedení do nově tvořeného n. p. Jablonecká bižuterie, 1958 - zánik n. p. Jablonecká bižuterie vznik n. p. Brusírny kamenů, 1966 - přejmenování n. p. Brusírny kamenů na Preciosa n. p., 1967 - vznik firemní centrály Preciosa v Jablonci nad Nisou, 1978 - Preciosa se stává koncernovým podnikem, 1988 - Preciosa se transformuje do státního podniku a zaměstnává 4300 zaměstnanců, 1990 - Preciosa ukončuje spolupráci Jablonexem, export zboží si dále zajišťuje již sama, 1991 - Preciosa mění vlastníka a stává se akciovou společností, 1993- vznik nadace Preciosa - zaměření na podporu vědy a výzkumu a odborného vzdělávání.
5.2 FIRMA SWAROVSKI
Firma Swarovski je předním světovým výrobcem broušeného křišťálu. Firma byla založena roku 1895 panem Danielem Swarovski ve Wattens v Rakousku. Dnes má tato společnost víc než stoletou tradici rodinné firmy a má přes 16 000 zaměstnanců ve více než 40 zemích světa.
V roce 1995 bylo ve Wattens otevřeno muzeum Křišťálových světů, které se stalo druhým nejnavštěvovanějším místem v Rakousku. V muzeu Křišťálových světů je možné vidět unikátní svět křišťálů, broušených kamenů, návrhářských děl a výrobků.
DANIEL SWAROVSKI (1862 – 1956)
Narozen v Jiřetíně pod Bukovinkou, vyučil se pasířem a poté pracoval pro albrechtickou firmu Gebrüder Feix, která jej jako zručného mechanika a nadějného vynálezce vyslala na zkušenou do Paříže a Vídně. 37
Swarovski se však už k firmě nevrátil. Přestěhoval se do Lučan nad Nisou a vedle výroby nýtované bižuterie pro jablonecké exportéry pokračoval ve svých experimentech. Roku 1886 se osamostatnil a se svým tchánem Weissem založil firmu Eduard Weiss & Co., která se měla zabývat výrobou bižuterie. Podnikání se kvůli změně módy a taky úmrtí Weisse nedařilo. Swarovski proto roku 1889 přijal nabídku na místo technického poradce u jablonecké výrobní a exportní firmy Gustav Strauss & Co. Zde přišel na nové způsoby zhotovování poutek na knoflíky (kalot), kovových perel nebo skleněných černých perliček. V roce 1891 se Swarovski vrátil do Jitřetína k podnikání jeho švagrů. Brzy poté zkonstruoval první stroj na broušení šatonů, který byl po praktickém odzkoušení patentován. Patent tohoto druhu byl v rakousko - uherské monarchii první svého druhu. Zvládl najednou vybrousit 35 šatonů, kvalita výrobků byla vynikající. Swarovski se snažil svůj vynález co nejvíce tajit, brzy mu ale došly finanční prostředky. Novým společníkem firmy, který přispěl velkou finanční částkou, se stal zámožný francouzský zákazník Armand Kosmann, který byl výrobou nadšen, proto A.Kosmann & Cie.
Firma se rozhodla přestěhovat kvůli nedostatkům prostorů, ochranou před konkurencí a malé vodní síle, která nestačila pro pokrytí stoupající poptávky. Firma si pronajala opuštěnou tovární budovu v tyrolském Wattens. Mechanicky broušené šatony šly dobře na odbyt ve Velké Británii, USA a Německu. Technické inovace strojů byly stále v provozu, pro zvýšení kvality, kvantity a šíři nabídky.
Firma prosperovala a majitelům se konečně vrátily jejich velké výdaje. Swaroskiho šatony, nazývané “Tiroler Ware” neměly v této době na světě konkurenci. Hlavním odbytištěm byl tehdy Jablonec nad Nisou, Francie, USA, Velká Británie a Německo.
Konkurence v mechanickém broušení rychle vzrůstala, Swarovski byl stále vázán na dodavatelích skleněných polotovarů z Jizerských hor, proto založil vlastní sklárnu, huť, ke které později přibyla laboratoř, kde se učili jeho synové Willy, Fritz a Alfred Swarovski.
V roce 1914 po vyhlášení všeobecné mobilizace byl podnik zastaven. Mezi lety 1915 – 1918 pracoval na vojenských zakázkách. Mír přinesl starosti. Dluhy v bankách a těžko dobytné pohledávky ve Vídni a Budapešti a navíc se největší zákazník Jablonec nad Nisou octl v novém státě. Firma se však s politickou situací vyrovnala a již roku 1918 začala zhotovovat brusné kotouče z korundu, neboli Tyrolit.
Daniel Swarovski se mezi světovými válkami stáhl z aktivního vedení firmy, ale nadále se věnoval otázkám výroby. Jím založený podnik pracuje ve Wattens velmi úspěšně doposud. Stále je největším výrobcem bižuterních kamenů na světě a to pod názvem Swarovski A. G. Je důležitý pro jablonecký průmysl, protože patří mezi významné akcionáře a. s. Jablonex Group.
Kolekce šperků představují elegantní ženskost a poezii, které jsou vyjádřené krásou a leskem broušeného křištálu. Swarovski komponenty jsou výrazem originality, extravagance, osobnosti, jemnosti a preciznosti. Swarovski komponenty jsou komponenty křišťálů (např. křišťálové kostky, obdélníky, slzy, čtverce atd.) vyrobené firmou Swarovski. Firma Auren je již 15 let výhradním 38
distributorem Signity (certifikát), který patří do skupiny Swarovski. (www.swarovski.com) na českém, slovenském a maďarském trhu.
Swarovski komponenty představují celosvětové myšlenky podporující novinky, trendy a tvořivost v oblasti broušených skleněných kamenů na luxusních špercích, módních doplňcích, interiérovém zařízení, v oblasti kulturního života a průmyslového výzkumu a rozvoje. Swarovski komponenty jsou celosvětovým symbolem skvělé řemeslné zručnosti, kvality a kreativity originality, extravagance a osobního kouzla.
5.3 ŽELEZNÝ BROD
Všudypřítomná historie je propojena se současností, roubenými chalupami, kašnami z pískovce a zručností obyvatel. To je město Železný Brod. Městské muzeum a Infocentrum se nacházejí v novodobé stavbě spořitelny se starým štítem roubené chalupy. Ve městě sídlí také střední uměleckoprůmyslová škola, ve které se studenti učí malování na sklo, broušení skleněných váz a výrobu tradičních foukaných skleněných figurek. Památková rezervace Trávníky se rozprostírá z části ve městě, také na Malém náměstí kolem řeky Jizery, kde se zachovala řada památek lidové architektury, menší i větší dřevěná i pískovcová stavení mají typická okénka, roubené či dřevěné štíty, pavlače. Nad náměstíčkem na vršku je kostel sv. Jakuba Většího s dřevěnou šindelovou zvonicí z roku 1761. Kavárna a Galerie na Rynku je autentický, zachovalý objekt s původními dřevěnými a valenou klenbou uvnitř.
Firma AAC bižuterie
Firma AAC s. r. o. vznikla v roce 2002 a svou činnost zaměřila především na výrobu unikátních, ručně vyráběných vinutých perel a bižuterie. Od začátku podnikání se soustředila především na export svých výrobků a to i prostřednictvím exportní firmy Jablonex a.s. Začala spolupracovat se zahraničními návrháři, vyráběla skleněné korálky dle specifických požadavků do různých části světa. Pro mnohé zajišťovala exkluzivitu perel vzniklých z této spolupráce. Dodnes jsou vyhledávanou firmou pro svojí flexibilitu a přístup k zákazníkům, kteří hledají originální perly, aby tak obstáli před čínskou konkurencí. V roce 2007 začali oslovovat i český trh, naše perly se začaly prodávat v Praze a náhrdelníky v některých českých galeriích. Ve spolupráci s módní návrhářkou Helenou Fejkovou vznikly speciální perly pro bižuterii k modelům Baroque pro její módní přehlídku Trendy 2007. Účastnili se veletrhu Svatební mánie 2007 pořádanou v říjnu v Liberci. Jejich kolekce svatebních šperků, ale i kolekce společenské bižuterie měla velký úspěch, a tak se rozhodli zřídit e-shop pro další zájemce o naši bižuterii, skleněný šperk ale i samotné skleněné korálky. Sortiment obsahuje zatím jen zlomek produkce. V roce 2008 jsme mohli vidět skleněný šperk na výstavě MEZINÁRODNÍ TRIENÁLE 2008 ODĚV A JEHO DOPLŇEK probíhající v Jablonci n. Nisou. Skleněné šperky a bižuterii doplňovaly modely paní Heleny Fejkové a pro studenty akad. malíře Č. Jaroše vyrobili perly, které se staly přímou součásti modelů. 39
5.4 INSPIRACE PRO UMĚLCE
Zájemci o tento druh uměleckého řemesla se mohou inspirovat v různých časopisech nebo internetovými stránkami, kterých je nepřeberně mnoho.
ČASOPIS KORÁLKI
Vydavatel tohoto časopisu je RooTra, šéfredaktorkou je Šárka Rooya. Odjakživa měla jako své hobby spoustu ručních prací (pletení, háčkování, šití a kreslení). Osudovou ji však byla návštěva italského města Benátek a blízkého ostrova Murano v roce 2004. Po zakoupení páru vinutých korálků si vyrobila svýma rukama pár náušnic. Manžel ji v zálibě podpořil, a tak začala korálky kupovat ve velkém. Z toho vznikly webové stránky a poté malá firma. Postupem času vznikaly kamenné obchody, které jsou dnes čtyři a to v Praze, Velkém Meziříčí, Brně a Hradci Králové, a také časopis Korálki. Časopis Korálki je plný rad ohledně „korálkování“, jako je třeba spousta nových technik nápadů a návrhů. Nejenže se v časopise představují známé osobnosti a firmy, ale také neznámí umělci. Zajímavé jsou krátké reportáže z jiných států, jako je třeba Anglie a Řecko, kde se dozvíte, že můžete najít korálkový obchod i tam, kde ho nečekáte. FLER.CZ
Fler je prvním a největším virtuálním tržištěm pro Českou a Slovenskou republiku, kde můžeme nakupovat a prodávat výrobky tvořené rukodělnými technikami - umělecké předměty, užitý design nebo třeba originální módu či módní doplňky. Fler zprostředkovává prodej tohoto zboží mezi prodejci a nakupujícími (Fler tedy není samotným prodejcem zboží).
Další odkazy na toto umělecké řemeslo najdeme v různých časopisech pro ženy, např.: Praktická moderní žena atd. 40
6. MOJE VLASTNÍ TVORBA
Každý můj výlet za poznáním přinesl nějaké ovoce, něco nového, třeba nový šperk s použitím nových perliček s vlastním nápadem. Materiál na experimenty kupuji v různých internetových obchůdcích:
· bijouxcomponents.cz, firma sídlící v Jablonci nad Nisou (nakupuji zde celou řadu komponentů),
· glass4u.cz, sídlo v Železném Brodu (obchůdek s velkým množství druhů korálek ve velkém spektru velikostí),
· korálek.net, pouze internetový obchod (nabízí velké množství zajímavých korálků jak tvarem, tak barevností),
· koralek-obchod.cz, Pelhřimov (nepřeberné množství korálků z nejrůznějších materiálů a také komponenty).
Jako všechna umělecká řemesla je zhotovení ozdoby časově velmi náročné. Jedná se o ruční práci, vlastní invenci, fantazii a nekonečnou trpělivost. Velká část dotazů na mé výrobky se týká časové náročnosti. Odpověď není jednoduchá. Některé výrobky jsou složitější, jiné jednodušší. Vytvoření prstýnku pro malé holčičky zabere asi 20 minut, zato složitý náhrdelník se vyrábí přes 3 hodiny. Nejnáročnější výrobky jsou spojeny s Velikonocemi, jedno zdánlivě obyčejné vajíčko zdobím až 8 hodin.
Dnes již využívám velké spektrum perliček a korálků, se kterými pracuji. Kdysi jsem začínala s peněžně málo náročným rokajlem. Dnes se jeho kvalita zvýšila a s tím jeho hodnota, stále jej však považuji jako základní korálek. Různé druhy mačkaných korálků jsem sice začala používat později, ale to mi nezabránilo v tom, abych se s nimi brzy naučila pracovat. Dalším krokem v rozšiřování 45
používaných materiálů byly větší korálky, dále jsem začala využívat na své výrobky také broušené skleněné korálky cínovky a ohňovky. Zajímavým oživením šperků bylo použití voskovaných perle, kovových a plastových korálků. Jediné korálky co jsem doposud nepoužila, jsou dřevěné. Firmu Swarovski jsem taktéž objevila na internetových obchodech. Broušená srdíčka, motýlci a kytičky se mi zdály být nejdříve drahé, ale pak jsem objevila jejich kouzlo a už je objednávám pravidelně.
K řemeslné práci je potřeba pomůcek. S postupem času jsem druhy pomůcek rozšiřovala. V současné době využívám ketlovací kleště kulaté, kleště štípací a ketlovací kleště půlkulaté. Pro vytváření výrobku potřebuji perličky rozdělené, aby se mi lépe vytvářelo, k tomu mi slouží organizéry na korálky.
Většina uměleckých řemeslníků při své práci využívá vlastní potenciál nápadů a nechává se inspirovat mnoha vjemy, proto při spolupráci s výrobcem najdou cestu k vytvoření originálního, nezaměnitelného šperku s výrazným rukopisem autora. Já jsem schopna navrhnout barevně sladěnou kolekci šperků například k večerním šatům, kterou tvořím pod dohledem zákazníka, tedy podle jeho představ s využitím mých dosavadních technik, zkušeností a návrhů. 46
7. ZÁVĚR
Perličkování, neboli navlékání kor&a
